Martin Provazník je držitelem bronzové karabiny 2018 a zástupcem ředitele Františka Rady na ZŠ Strossmayerovo náměstí, Praha. Tato škola je názorným příkladem, jak je tandem ředitel a zástupce pro chod školy klíčový. Ze školy „na zavření“ se stala pod taktovkou tandemu „Rada–Provazník“ nejžádanější škola na Praze 7. Obdivuhodné je mimo jiné to, s jakým nasazením se věnuje žákům cizincům. V nominaci na ocenění Zlatá karabina zaznělo: „Je to klidná síla s humanistickým přístupem.“ A po přečtení rozhovoru bude zřejmé, že je to tak.
Martin Provazník – Zlatá karabina
Jste držitelem bronzové karabiny, ocenění pro nejlepšího zástupce ředitele. Co pro vás tento úspěch znamená?
Abych se přiznal, bylo to pro mě veliké překvapení. O existenci ankety jsem do té doby věděl okrajově a o nominaci vůbec nic. Kolegové do poslední chvíle vše úspěšně tajili. Měl jsem pouze informaci, že se koná konference pro zástupce a že by bylo fajn se tam objevit. Po úvodním šoku z ocenění jsem si uvědomil, že už uteklo skoro šest let, kdy se této profesi věnuji, a těch šest let bylo náročných, ale krásných a nelituji ani jedné vteřiny. Je přece krásné mít za cíl pomáhat vytvářet dobré a bezpečné prostředí pro vzdělávání dětí.
„Stross“, tedy Základní škola Strossmayerovo náměstí, se stala pojmem. Je unikátní proměnou, která se udála v poměrně krátkém čase. Jak se takový malý zázrak podaří?
Mám radost, že víte o „Strossu“. (smích) Slovo zázrak je krásné, ale bál bych se ho, protože zázraky se dějí málo a téměř se neopakují. Víte, pořád si myslím, že jsme pouze obyčejnou státní školou v progresivní lokalitě, která řeší problémy jako jiné školy nejen v Čechách.
Co je tedy tím zázrakem? Recept vám nedám, protože ho neznám. Ale co funguje po staletí, je slušnost a také otevřená komunikace a vize. Naší vizí bylo udělat v prostředí státní školy dobrou školu a využít k tomu běžné možnosti.
Vy a „váš“ pan ředitel Rada působíte jako harmonický a vzájemně se podporující tandem. Jak jste se našli a jak budujete vzájemný vztah?
Děkujeme za kompliment. V dobrých věcech hraje svoji roli trochu náhoda. František náhodou (to jsou jeho slova) vyhrál konkurz na ředitele základní školy. Znali jsme se dřív, ale dlouho jsme se neviděli. Najednou zvonil telefon se zajímavou nabídkou. Proběhla schůzka a začala se budovat škola. V té době jsem působil v oblasti vzdělávání dospělých v Pardubickém kraji a šlo o to, se rozhodnout. Jak jsem již říkal, nelituji ani vteřinu.
Co nás drží pohromadě? Jsem o půl hlavy větší (smích). V každém vztahu je důležitá tolerance, respekt a hlavně důvěra. Bez vzájemné důvěry by to opravdu nešlo. O to víc si vážím tohoto ocenění. Nad vodou nás také drží humor a rádi společně zajdeme posedět a popovídat o všem možném.
V čem je vaše zástupcovská role náročná?
Chvíli jsem přemýšlel, jak tuto roli charakterizovat. Vizuální podoba ocenění jako horolezecké karabiny je vlastně krásně výstižná. Karabina pomáhá a horolezci říkají, že musíte věřit železu. A jsem zase u té důvěry. Každý den se pohybujete v rozpětí od administrativy až po to, být dobrý učitel, kolega, a to je náročné rozpětí plné komunikačních situací, ne vždy pouze příjemných. Neustále se snažíte motivovat celý tým k cestě za společným cílem, dodržovat termíny, k tomu je potřeba relax. Pro mě je to rodina, příroda a dobrá kniha.
Věnujete značnou pozornost práci se žáky cizinci. Kde vidíte největší úskalí, jaká opatření by vám usnadnila život?
Důležité je vnímat inkluzi jako přirozenou věc a obávám se, že to naší společnosti pořád moc nejde. U dětí cizinců je potřeba zvládnout co nejrychleji komunikační dovednosti v češtině tak, aby mohlo probíhat kontinuální vzdělávání. K tomu je potřeba například asistentů, možností výuky češtiny jako cizího jazyka. Školská legislativa bohužel tuto podporu moc neřeší. Důležitá je také podpora vyučujícím v oblasti metod výuky a práce s dětmi s OMJ (odlišným mateřským jazykem). V této oblasti dělají záslužnou práci nestátní organizace, které školám pomáhají. Ano, snažíme se věnovat inkluzi cizinců, ale pořád je to proces a cesta. Snažíme se nastavit efektivní systém výuky češtiny a samotného vzdělávání cizinců nově příchozích. Až budu spokojený s nastaveným systémem, tak vás rád pozvu.
Prý byste se rád vrátil do pozice řadového učitele. Opravdu? Proč?
Považuji to za nejkrásnější profesi. Pracovat s dětmi a mladými lidmi, vytvářet jim prostředí, ve kterém se mohou vzdělávat a hledat cesty ke svému životu, je přece krásné. Stejně jako s inkluzí mě mrzí, že v našich krajích si mnoho lidí této profese příliš neváží, a je to škoda, protože v okolním světě na to kouzlo už dávno přišli. Vzhledem ke všem činnostem, které během dne vykonávám, beru vždy učení jako třešničku na dortu.
Co byste poradil začínajícím kolegům – co je zásadní a na co naopak neplýtvat energií, aby škola „šlapala“ jako ta vaše?
Recept na zástupcovské smoothie: nadhled, trpělivost, tolerance, slušnost a trocha ze svého času – zamíchat a každé ráno vypít. (smích) Nezapomínejte ale na to, že jste také člověkem se svými potřebami, relaxujte, protože papír neuteče.
Rozhovor vedla Naďa Eretová, připravila redakce časopisu Řízení školy. Autorem fotografií je Daniel Pražák.