Rozhovor s Mgr. Kateřinou Červinkovou Houškovou, zástupkyní ředitele, ZŠ a MŠ Klas, s. r. o., výherkyní Zlaté karabiny 2017
Proč získala Kateřina Červinková Houšková zlatou karabinu?
Našli bychom mnoho důvodů. Je matkou čtyř dětí a s manželem vychovávají rovněž dvě neslyšící děti, které si vzali do pěstounské péče. Kromě toho působí jako tlumočnice znakového jazyka – tlumočí nejen představení Jaroslava Duška, ale i na řadě konferencí. Její paní ředitelka v nominaci uvádí: „Je velmi kreativní, miluje český jazyk a literaturu ale i divadlo. Je velmi energická a čestná. Nezajímá ji pouze prospěch žáka, ale neustále s naší školní psycholožkou spolupracuje především na zlepšení klimatu ve škole. Zasadila se o integraci autistického žáka do svého ročníku, a i když pro ni nebylo na začátku jednoduché, aby byla pochopena některými rodiči a žáky, díky silné podpoře kolegů se jí to povedlo. Nabízí zajímavá témata k diskusi i zamyšlení. Vzala nás na festival Jeden svět, zapojila nás do řady soutěží. I o víkendu nebo o prázdninách nabízí žákům a kolegům společnou účast na zajímavých (nekomerčních) filmech v kině. Píše úžasná slovní hodnocení, která žáky posouvají a rodičům jsou srozumitelná.“
Co se vám vybaví jako první, když se řekne Zlatá karabina?
Veliké překvapení. Paní ředitelka mi o nominaci vůbec neřekla, zná mě, věděla, že bych rezolutně odmítla. Málem se jí ani nepodařilo dostat mě do Prahy na konferenci.
Jaká je role zástupce ředitele ve vaší škole?
Jsme malá škola a role zástupce je u nás nová – jsem první zástupce, který na škole pracuje, tudíž její tvar teprve krystalizuje. Moje zkušenosti ukazují, že role zástupce se vždy tvoří komplementárně k osobě ředitele školy.
Co na své zástupcovské roli považujete za nejtěžší?
Musím přiznat, že nejtěžší je pro mě to, že mě povinnosti zástupce často odvádějí od mé učitelské práce, ukrajují mi čas, který bych, nebýt jich, mohla trávit se žáky. Práce s dětmi mě naplňuje, což o práci zástupce popravdě říct nemohu.
Na co jste pyšná?
Jako matka na svou rodinu a své děti. Jako tlumočnice na některé své překlady a spolupráci s kolegy. Jako učitelka na své žáky. Jako zástupkyně zatím čekám, jestli budu mít, na co být pyšná. Ovlivnit nějak atmosféru a úspěšnost školy je běh na dlouhou trať.
Čím je vaše škola výjimečná?
Bilingvnost, multikulturalita, zdravá strava z lokálních surovin – to jsou tři pilíře naší školy Klas. Protože jsem pohlcena životem ve škole, nijak výjimečné mi to nepřijde. Když se ale setkávám s kolegy z jiných škol, zjišťuji, že naše škola je jiná (v nejlepším slova smyslu). Kolegové z Jemenu, Chile, Anglie, Mexika, matematika, dějepis, tělocvik a další předměty v angličtině, výtvarná výchova ve španělštině, projektová výuka v rozvrhu, globální rozvojová výchova jako spojovací nit výuky (letošním hlavním tématem je problematika uprchlictví), bilingvní děti již v první třídě, tandemová výuka – to všechno často vzbuzuje údiv.
Václav Trojan použil jako podtitul knihy o zástupcích „život mezi mlýnskými kameny“. Cítíte to tak? Proč ano/ne?
Někdy mám opravdu pocit, že to tak je. Za sebe se ale snažím, abych byla spíš malým ozubeným kolečkem, které propojuje pohyb několika dalších ozubených kol tak, aby mohly hodinky pěkně šlapat.
Jaké (nebo jaká) opatření by vám usnadnilo život?
Opatření? Obávám se, že opatření život spíše znesnadňují. Každé další opatření, které se na nás ze shora snese, většinou přináší kopec papírování, vymýšlení nesmyslných oklik, aby se mohly i nadále dělat věci smysluplné. Spíše než v opatření věřím v kombinaci svobody se zodpovědnou prací. Větší důvěra státu v samostatnost škol a v jejich učitele by jistě byla ku prospěchu. Kdybych ale opravdu měla zmínit nějaké opatření, které by školám svědčilo, tak by to mělo být opatření, které všem školám přinese peníze na platy učitelů. Vyžadovat po zaměstnancích špičkovou práci za mizerný plat je pro jakéhokoliv vedoucího pracovníka nepříjemné. A já chci požadovat po našich učitelích špičkovou práci a nebát se, že mě pošlou do háje, protože za ty peníze jim to přece nestojí a raději odejdou pracovat jinam.
Z čeho jste měla největší radost, když jste získala Zlatou karabinu?
Velkou radost mi udělal víkendový pobyt, který byl součástí ceny za první místo. Domluvily jsme se s naší paní ředitelkou, že vyrazíme na společný pracovně-relaxační pobyt. Jsme obě maminky od malých dětí, a nebýt dárkového certifikátu, určitě bychom si samy nedovolily vyrazit. Takhle musíme nechat děti tatínkům, v klidu můžeme plánovat na další školní rok a dotáhnout dlouho odkládané pracovní záležitosti. Vyrážíme si to užít už příští týden. Jsem za tuto příležitost velmi vděčná.
Zdroj: Pro časopis Řízení školy rozhovor vedla Naďa Eretová.